DUDCI Z NOVÉHO KNÍNA

V půlce května jsme se s Víťou vypravili na kontrolu lokality u Nového Knína, kde je výběh krav a v okolí nakrátko spasená tráva s roztroušenými starými stromy. Nikdy jsme tu dudka neviděli, ale říkali jsme si, že tohle místo je pro něj přece jako stvořené. Krátce po příjezdu nás zaujalo hnojiště, ke kterému jsem se pomalu vydali s očima na stopkách. Zanedlouho se od hnoje směrem k vesnici mihl stín motýlích křídel a v tu ránu jsme ho měli černého na bílém. O týden později jsem ho zde znovu potvrdil, jak odletoval s potravou stejným směrem. Nebylo pochyb o jeho hnízdění.

Za několik dní se na místo vypravil Víťa. Strávil celou „pracovní dobu“ dohledáváním dutiny. Několikrát změnil místo pozorování a postupoval podél směru letu dudka, který lítal celkem vysoko přímo do městečka. Ptal se i majitele pastviny, která byla v trajektorii letu, zda může vstoupit na pozemek. Odpoledne měl konečně vytipovanou zahradu, kde by dudci mohli hnízdit, ale už neměl další sílu čekat. Bylo to 650 m daleko od prvního ranního pozorování dudka. Ještě ten den jsem ho večer po příjezdu z práce přeci jen přemluvil (tolik práce to nedalo😊), aby mi ukázal kam dudek zaletuje. Po příjezdu na místo to netrvalo dlouho a dudek se skutečně objevil v předpokládaném směru. Bylo rozhodnuto, že Víťa zůstane na místě a já se zajedu podívat z úplně druhé strany na zahradu, jestli něco objevím. Zahradu jsem našel snadno a skrz plot se do ní dalo jednoduše nahlédnout. Zjistil jsem, že zahrada se nachází vedle domu, kde v současné době nikdo nebydlí, prostě dudčí ráj. Zašel jsem k místnímu rybáři na kus rozumu, ale také hlavně proto, abych nevypadal hned podezřele jako zloděj. Raději jsem mu vysvětlil, co tu pohledávám s foťákem. Na zahradě mě hned zaujal uřízlý pahýl trčící z kmene staré jabloně, ve kterém byla dutina. Po druhém telefonátu Víti s upozorněním na přílet dudka, jsem tupě zíral na dutinu a vtom dudek skutečně přistál přímo na ní a v mžiku zase zmizel jako duch. „Bomba, Víťova trpělivost a pozorovací talent přinesli další ovoce“.

Cestou kolem pana rybáře jsem se ho ještě znovu stačil zeptat, zda neví komu patří zahrada. Odpověděl, že neví, ale ať se zeptám pána, co sem právě přijížděl autem. „Dudek je dudek, prostě auto stopnu a zeptám se řidiče“. Auto jelo pomalu a na moje naléhání opravdu zastavilo. V rychlosti jsem pánovi vysvětlil můj plán na pořízení fotek/videa a zdokumentování hnízdění tohoto fešáka a ptal se, jestli zná majitele pozemku. Úplně v poklidu mi odpověděl, že majitele zná, ale že sem nyní nejezdí. Bez mrknutí oka na mě vybalil, že se o zahradu stará, že má dokonce klíče od branky a pokud chceme tak nás pustí dovnitř, abychom se mohli na hnízdo podívat. V tu ránu mi spadla brada – „to jsem fakt nečekal, bodří sousedé ještě existují“! Přeci jenom bychom, ale měli zatelefonovat majitelům, aby o tom věděli. Ukázalo se, majitelům naše návštěvy zahrady vadit nebudou, výměnou za to, že jim pošleme fotky a video.

Dutinu dudků jsme objevili dne 29. 5., kdy v dutině byla min. 3 malá několikadenní ještě růžová neopeřené mláďata. V tuto dobu se samice často zdržovala uvnitř dutiny, kterou několikrát denně čistila a nechávala se krmit samcem. Již asi po týdnu samice opouštěla dutinu na delší čas a sama také sháněla potravu rostoucím mláďatům. Občas se proto poštěstí pozorovat přílet obou rodičů k dutině téměř ve stejný moment. Pokud je jeden z rodičů zrovna v dutině u mláďat a přiletí druhý rodič dojde většinou k rychlé předávce potravy do zobáku druhému partnerovi a ten mládě nakrmí. Velká již opeřená mláďata je možné několik dnů před jejich opuštěním hnízda pozorovat u vstupu do dutiny, jak dychtivě čekají na každé donesené sousto. První mláďata opustila hnízdo dne 22. 6., kdy jsme při kontrole zaznamenali v hnízdě již jen jedno vzletné mládě.

Velké poděkování patří majitelům pozemku a panu Čermákovi, za projevenou sousedskou vstřícnost! Ještě jednou moc děkujeme, že jsme mohli zblízka zdokumentovat hnízdění tohoto výjimečného druhu!

Martin Strnad