PTAČÍ ZAHRADA
Zahrady jsou uměle vytvářená místa v prostředí, která mohou představovat oázy klidu a zároveň života pro drobné živočichy včetně ptactva. Ptačí zahrada, představuje místo, které poskytuje ptákům dostatek hnízdních příležitostí, potravy v každém ročním období a zároveň musí být pro ně bezpečné. Chtěli byste si takovou ptačí zahradu doma udělat? Není to žádná věda, mnohdy stačí stávající zahradu jednoduše „upravit“.
JAK ZVÝŠIT HNÍZDNÍ PŘÍLEŽITOSTI?
Hnízdní možnosti je možné ptákům vylepšit např. umístěním ptačích budek (sýkorníky, rehkovníky), ponecháním starý stromů na dožití pro budoucí vznik dutin, výsadbou vhodných keřů a stromů, přičemž upřednostňujeme u nás původní druhy. Při pravidelné údržbě keřů a stromů je třeba myslet na to, že čím hustší je vegetace, tím lépe bude ptákům sloužit jako hnízdiště a úkryt před predátory. Prořezávat je třeba s rozmyslem a lépe méně, než více. Nesnažte se mít všechno pod kontrolou, trocha nepořádku na zahradě je v tomto případě žádoucí – neudržované křoviny, hromada ponechaného klestí, naskládané dřevo na zimu, kout s kopřivami, to jsou přesně místa, která ptáci k hnízdění vyhledávají.
JAK ZLEPŠIT POTRAVNÍ NABÍDKU?
Z keřů jsou k výsadbě nejvhodnější bobulonosné druhy např. kalina obecná, růže šípková, bez černý, dřín jarní, hloh jednosemenný, dřišťál obecný, arónie, líska obecná, muchovník Lamarckův, trnka obecná, hlošina okoličnatá, rakytník řešetlákový, ze stromů např. jabloň domácí, jeřáb ptačí, třešeň ptačí, ořešák královský, z popínavých druhů např. loubinec pětilistý a břečťan popínavý. Také jehličnany, přestože se to nezdá, mohou být zdrojem potravy (semena šišek) a zároveň místem pro hnízdění zvonků a konopek. Mějte na paměti, že v zahradě, kde se daří ostatním živočichům, se daří i ptákům. Založte proto na zahradě kompost jako zdroj drobných bezobratlých (žížal, larev hmyzu) sloužících ptákům za potravu, nebo vysaďte květinový záhon s nektarodárnými druhy rostlin pro podporu hmyzu, který je významnou složkou ptačí potravy v době hnízdění. Semena některých druhů trav a plevelných rostlin jsou navíc potravou i pro semenožravé druhy ptáků. Také mrtvé dřevo stojící i ležící je místem, kde se shromažďuje velké množství hmyzu.
V zimě je možné ptáky podpořit umístěním ptačího krmítka. Krmte ale s rozvahou, vhodným krmením a pravidelně krmítko čistěte.
V době letních veder ptákům pomůžeme instalováním ptačího pítka, které zajistí pravidelný přístup k vodě. U větších zahrad je možno zvážit i zbudování menšího jezírka s mělkými břehy, které přiláká na lokalitu i další živočichy a zároveň zlepší mikroklima na zahradě.
JAK ZAJISTIT BEZPEČNOST?
Budky a krmítka umístěte tak, aby se na ně nedostali predátoři (kuny, kočky, krahujec aj.), krmítka na volnější prostranství a budky na stromech dále od postranních větví. Nepoužívejte na zahradě chemické prostředky k likvidaci škůdců a plevelů, které zabíjejí hmyz a následně mohou být nebezpečné i pro ptáky. Pítka a jezírka na zahradě by měla být mělká, aby se v nich ptáci neutopili.
CO DALŠÍHO MŮŽETE UDĚLAT?
Na výslunné místo na zahradě můžete umístit i dnes populární hmyzí hotel, nebo zbudovat skalku či zídku pro ještěrky. Trávu na zahradě nesekejte příliš nakrátko a část nechte vždy neposekanou, živočichové se budou mít kam ukrýt a zároveň umožníte dozrání semen trav pro semenožravé druhy ptáků. Zmíněný kompost je výborným líhništěm pro plazy (ještěrky, hadi) a místem úkrytu a zimovištěm drobných savců (ježek). Život na zahradě také podpoříte vytvořením květnaté loučky pro opylovače.
S JAKÝMI DRUHY SE MŮŽEME V ZAHRADĚ SETKAT?
BRHLÍK LESNÍ (Sitta europea)
Lesní druh, živí se hmyzem i semeny. V zimě ho můžeme vidět často na krmítku – semínka si odnáší do spíže. Hnízdí v dutinách stromů, nebo v budce. Velikost otvoru si upravuje hlínou. Jediný druh u nás, který umí lézt po kmeni hlavou dolů.
Hlas brhlíka lesního
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
BUDNÍČEK MENŠÍ (Phylloscopus collybita)
Jeden z našich nejmenších pěvců. Hnízdí na zemi ve spleti trav a křovin, hnízdo má uzavřené kulovité jako „budka“, odtud název druhu. Zpěv zní jako jednoduché, ale hlasité: „cilp calp“. Hmyzožravý a tažný druh, který k nám přilétá v březnu a odlétá až v říjnu.
Hlas budníčka menšího
ČERVENKA OBECNÁ (Erithacus rubecula)
Potravu sbírá především na zemi – drobní červi/hmyz. V zimě létá jednotlivě na potravu pod krmítko. Hnízdí v křovinách, hromadách dříví a klestí, v kořenech a vykotlaných stromech a polobudkách. Odlétá do Středomoří, zimující jedinci jsou převážně severští ptáci. Ozývá se ještě za tmy táhlým melancholickým zpěvem.
Hlas červenky obecné
DLASK TLUSTOZOBÝ (Coccothraustes coccothraustes)
Největší pěnkavovitý pěvec nápadný svým mohutným zobákem. Vyskytuje se v listnatých a smíšených lesích a parcích. Žere hmyz, semena a pupeny, svým silným zobákem dokáže rozlousknout i třešňovou pecku. Hnízdí na stromech, jedná se o částečně tažný druh, v zimě se objevuje i na krmítku. Hlas je tichá nenápadná směsice cvakavých a sykavých zvuků.
Hlas dlaska tlustozobého
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 4.0
DROZD KVÍČALA (Turdus pilaris)
Pestře zbarvený drozd, často se vyskytuje v hejnech. Je nápadný svým „kvičivým“ hlasem. Hnízdí na stromech, místy i koloniálně. Živí se bezobratlými (žížaly, červi) a plody, potravu sbírá na zemi, plody i na stromech (jeřabiny, jablka). V zimě se občas objevuje na krmítku. Jedná se o částečně tažný druh.
Hlas drozdy kvíčaly
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
HOLUB HŘIVNÁČ (Columba palumbus)
Lesní druh holuba, který se stěhuje do měst. Živí se rostlinou potravou a semeny. Pro hnízdění si staví jednoduchou plošinku z větviček. Snáší vždy jen dvě vejce, mláďata krmí vyvrhováním tzv. holubího mléka z volete. Na zimu odlétá na jih do Středomoří.
Hlas holuba hřivnáče
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
HRDLIČKA ZAHRADNÍ (Streptopelia decaocto)
Druh původem z Balkánu, který se do zbytku Evropy rozšířil v 50.letech 20.století. Chatrné hnízdo z větví staví v křovinách, nebo ve výklencích budov. Má dvě mláďata, která živí tzv. „holubím mlékem“, což je výstelka volete rodičů. Potravou dospělců jsou nejrůznější semena. Během celého roku může hnízdit až pětkrát. Jedná se o stálý druh.
Hlas hrdličky zahradní
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 4.0
KOS ČERNÝ (Turdus merula)
Původně lesní druh, který se nastěhoval do měst. Potravu hledá především na zemi (žížaly, červi), živí se i plody (jablka, jeřabiny). Samec je černý s žlutým zobákem, samice je hnědá. Hnízdí v křovinách či na stromech, využívá též polobudky. Typická jsou pro něho modrá vajíčka s hnědými skvrnkami. Ve městech zpívá i za tmy pod světlem lamp.
Hlas kosa černého
KRAHUJEC OBECNÝ (Accipiter nisus)
Dravec specializovaný na lov ptáků. Létá rychle a nízko nad terénem. Hnízdí v lese, v tyčkovinách jehličnatých stromů. Za potravou ale zalétá i do měst a vesnic. Samice je větší než samec a liší se i zbarvením.
Hlas krahujce obecného
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
MLYNAŘÍK DLOUHOOCASÝ (Aegithalos caudatus)
Jeho vzhled připomíná „černobílý chomáček vaty s dlouhým ocáskem“. Hejnový druh, mláďata z prvního hnízdění pomáhají při výchově mláďat z druhého hnízdění. Často hnízdí v trnitých křovinách, jako jsou šípky či trnky. Hnízdo má uzavřené kulovité a bývá dobře maskováno, povrch tvoří lišejníky. Živí se převážně hmyzem, na krmítku má v oblibě lojové koule.
Hlas mlynaříka dlouhoocasého
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-NoDerivs 4.0
PĚNICE ČERNOHLAVÁ (Sylvia atricapilla)
Naše nejběžnější pěnice. Živí se převážně hmyzem, na podzim i bobulemi (bez černý, loubinec, břečťan). K hnízdění využívá křoviny, kde si staví chatrné hnízdo ze stébel trav. Samec má černou čepičku, mláďata a samice hnědou. Tažná, výjimečně může zimovat. Zpěv je složitý flétnovitý.
Hlas pěnice černohlavé
PĚNKAVA OBECNÁ (Fringilla coelebs)
Nejběžnější lesní pěvec u nás. Jedná se o zrnožravý druh, v létě se ale živí i hmyzem. Část samců u nás zůstává na zimu a sbírá potravu na zemi pod krmítkem. Hnízdí na stromech, hnízdo je mechovité, vždy se zabudovanými lišejníky. Zpěv se přepisuje jako: „To nám to sluníčko krásně svítí“, kontaktní hlas, zase jako: „Prš, prš!“
Hlas pěnkavy obecné
REHEK DOMÁCÍ (Phoenicurus ochruros)
Původně skalní druh, který se přeorientoval na městské prostředí. Hnízdí na budovách ve výklencích či v polobudkách. Hmyzožravý, tažný druh, ale část samců zůstává na hnízdištích i přes zimu. V tuto dobu se živí např. plody loubince či břečťanu. Typický chraplavý hlas můžeme slyšet ještě za tmy od brzkých ranních hodin. Samci si zpěvem vymezují teritoria i na podzim.
Hlas rehka domácího
licence:Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
REHEK ZAHRADNÍ (Phoenicurus phoenicurus)
Druh listnatých lesů, který se přizpůsobil urbánnímu prostředí zahrad a městských parků. Hnízdí v dutinách stromů a ptačích budkách. Jeho vejce jsou světle modrá. Jedná se o hmyzožravý, tažný druh zimující v Africe.
Hlas rehka zahradního
SOJKA OBECNÁ (Garrulus glandarius)
Lesní druh, v posledních letech se ale začíná stahovat i do měst. Každého v lese nevítaného hosta prozradí svým hlasitým křikem („sojka práskačka“). Žere hmyz, bobule, ořechy i drobné obratlovce. Na zimu si dělá si zásobárny žaludů a pomáhá je tak rozšiřovat po lese. V zimě ji můžeme spatřit i na krmítku, kde upřednostňuje ořechy a lůj. Miskovité hnízdo vystlané kořínky si staví na stromech či v křovinách.
Hlas sojky obecné
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
STEHLÍK OBECNÝ (Carduelis carduelis)
Pestře zbarvený (žlutá, červená, bílá, černá) druh pěvce, který byl pro své zbarvení a příjemný zpěv oblíbeným druhem ptáčníků. Stehlík se živí zejména semeny rostlin (např. bodláky, lopuchy), v době hnízdění i hmyzem. V zimě ho můžeme spatřit na krmítku. Hnízdí na stromech, miskovité hnízdo je pro druh typicky vystláno bílým chmýřím z bodláků. Hlas zní jako „štiglic“, z toho také vzniklo německé jméno druhu der Stieglitz.
Hlas stehlíka obecného
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
STRAKAPOUD VELKÝ (Dendrocopos major)
Patří mezi šplhavce. Živí se dřevokazným hmyzem, semeny, občas vybere dutinovým druhům snůšku i s mláďaty. Hnízdí v dutinách stromů, které si sám vytesá. Jedná se o stálý druh. Samec má červený pruh v týlu, samice na hlavě červenou barvu nemá.
Bubnování strakapouda velkého
Hlas strakapouda velkého
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
STŘÍZLÍK OBECNÝ (Troglodytes troglodytes)
Patří k našim nejmenším pěvcům, slovenské jméno „oriešok“ poukazuje na velikost vlašského ořechu, české „střízlík“ zase na někoho drobné postavy. Jeho hnízdo je uzavřené kulovité. K hnízdění využívá křoviny, kořeny a vývraty stromů, hromady dřeva a klestí, ale nepohrdne ani polobudkou. Samec staví několik hnízd z nich si samice vybere to nejlepší. Na svoji velikost má silný a dynamický zpěv. V zimě se u nás objevují ptáci ze severu, naši táhnou jižněji. Hmyzožravý druh.
Hlas střízlíka obecného
SÝKORA BABKA (Poecile palustris)
Bílo-černě zbarvená sýkora vzhledově podobná příbuzné sýkoře lužní. Spolehlivý k určení je odlišný zpěv, který zní jako: „Ruce pryč, ruce pryč“. Černá čepička připomíná šátek uvázaný na „babku“ – odtud název druhu. Černá skvrna pod zobákem je na rozdíl od sýkory lužní malý a ohraničený. Hnízdo staví v dutinách stromů, často si je schopná sama vydlabat dutinu ve ztrouchnivělých kmenech. Živí se semeny a hmyzem. V zimě létá na krmítko.
Hlas sýkory babky
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
SÝKORA KOŇADRA (Parus major)
Naše nejběžnější a zároveň největší sýkora. Potravou je hmyz i semena. V zimě nejpočetnější druh na krmítku. Hnízdí v dutinách stromů a ochotně přijímá i budky, o které často svádí urputný boj s jinými dutinovými druhy ptáků. Na zimu k nám přilétají jedinci ze severu.
Hlas sýkory koňadry
SÝKORA MODŘINKA (Cyanistes caeruleus)
Jedna z našich šesti druhů sýkor nápadná svou modrou čepičkou. Hnízdí v dutinách stromů a budkách. Potravou jí jsou semena i hmyz. Je stálá a v zimě ji můžeme často spatřit na krmítku. Je přizpůsobivá a vynalézavá, v Anglii je znám případ, kdy se někteří jedinci naučili klováním do hliníkového víčka otvírat lahve s mlékem, aby se dostaly ke smetaně.
Hlas sýkory modřinky
ŠPAČEK OBECNÝ (Sturnus vulgaris)
Pěvec s kovově černým zbarvením, na jaře ještě s bílými skvrnkami, které v průběhu hnízdění mizí (otřou se). Je tažný, za tahu se sdružuje do hejn čítajících stovky jedinců, která nocují v rákosí rybníků. Na hnízdiště přilétá již v únoru. Živí se hmyzem i bobulemi (třešeň, víno ☺ aj.). Hnízdí v dutinách stromů a budkách, jeho vajíčka jsou světle modrá. Je to výborný imitátor jiných ptačích hlasů i dalších zvuků.
Hlas špačka obecného
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
ŠOUPÁLEK KRÁTKOPRSTÝ (Certhia brachydactyla)
Druh je nápadný tenkým zahnutým zobákem a zbarvením připomínajícím kůru stromů. Jedná se o lesní a parkový druh. Upřednostňuje smíšené a listnaté lesy oproti š. dlouhoprstému, se kterým se můžeme setkat spíše v jehličnatých lesích. Hnízdí pod kůrou stromů, obsazuje i speciální budky – šoupálkovníky. Za potravu mu slouží hmyz a pavouci, které vybírá ze štěrbin pod kůrou. Nezaměnitelný je i jeho pohyb po kmeni – ve spirále šplhá odspoda nahoru a pak přeletí na jiný strom.
Hlas šoupálka krátkoprstého
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
VRABEC DOMÁCÍ (Passer domesticus)
Stálý pták, zrnožravý (např. semena plevelů), v době hnízdění loví i hmyz. Zdržuje se v blízkosti lidských obydlí, hnízdí ve škvírách a v podstřeší domů i v budkách. Je příbuzný snovačům, budku zcela zaplní stébly trav. Samci s větší skvrnou pod zobákem se více líbí samičkám. Jeho vajíčka jsou hnědá se skvrnami.
Hlas vrabce domácího
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
ZVONEK ZELENÝ (Chloris chloris)
Zeleno-žlutě zbarvený ptáček, jedná se o zrnožravý a stálý druh. Hnízdí na stromech, přičemž preferuje jehličnany. Hlas je zvonivý připomínající „zvonek“. Na krmítku po sýkorách jeden z nejčastějších druhů. V posledních letech ale značně ubyl v důsledku onemocnění trichomonózy.
Hlas zvonka zeleného
ZVONOHLÍK ZAHRADNÍ (Serinus serinus)
Drobný, žlutavě zbarvený pěvec příbuzný kanárkům. Je ptákem zahrad a parkovité krajiny. Hlas připomíná zvonění klíčů, odtud jméno „zvonohlík“. Hnízdí na keřích či stromech. Potravu tvoří především drobná semena plevelů. Pochází ze Středomoří, odkud se k nám rozšířil během 19.století.
Hlas zvonohlíka zahradního
licence: Creative Commons Attribution-NonCommercial-ShareAlike 4.0
DALŠÍ ŽIVOČICHOVÉ NA ZAHRADĚ
Na ptačí zahradě lze očekávat výskyt dalších obratlovců zejména běžnějších druhů obojživelníků jako jsou ropucha obecná a skokan hnědý, z plazů pak užovky obojkové, ještěrky obecné. Ze savců čekejte netopýry, hlodavce (hryzci, hraboši, myšice), hmyzožravce (rejskové, ježci) a šelmy (kuna skalní, lasice kolčava).
Početně co do druhu i počtu jedinců ale jistě převáží bezobratlí živočichové, zejm. kroužkovci (žížaly), pavouci, měkkýši, stonožky, mnohonožky a hmyz (motýli, brouci, blanokřídlí, rovnokřídlí, stejnokřídlí, síťokřídlí, dvoukřídlí, škvoři aj.).
ROPUCHA OBECNÁ (Bufo bufo)
Jeden z našich nejběžnějších druhů obojživelníků. Přesto je ropucha obecná řazena mezi ohrožené a zákonem chráněné druhy. Dospělci velkou část roku žijí na souši, na zahradách s oblibou vyhledávají potravu a úkryt. Živí se drobnými bezobratlými (žížaly, měkkýši, hmyz), které nalepují na svůj vymrštitelný jazyk. Žlázky za očima tzv. parotidy produkují toxin, který má ropuše zajistit ochranu před predátory.
JEŠTĚRKA OBECNÁ (Lacerta agilis)
Naše nejběžnější ještěrka, samci jsou na bocích zeleně zbarveni, samice jsou celé hnědé. K slunění vyhledává otevřená místa – kameny, zídky, proto je častá i v blízkosti lidských sídel. Živí se drobnými bezobratlými, pohlavně dospívá ve 2 letech.
JEŽEK ZÁPADNÍ (Erinaceus europaeus)
Nezaměnitelný druh savce, který řadíme mezi hmyzožravce. Potravu tvoří hmyz, červi, žížaly (v žádném případě nežere jablka ☺), která vyhledává na zemi. Aktivní je hlavně v noci. U nás žije také ježek východní, který se liší „neuspořádanými“ bodlinami a bílou náprsenkou. Ježci patří mezi nepravé zimní spáče a zimu tudíž celou prospí v úkrytu (hromady dřeva, klestí, listí). Neodklízejte je proto ze zahrady, a pokud na spícího ježka v zimě při úklidu zahrady narazíte, nebuďte ho, ale zpátky zakryjte a nechte být.
PTAČÍ ZAHRADY NA STRÁNKÁCH ČESKÉ SPOLEČNOSTI ORNITOLOGICKÉ
Zdroj:
https://www.ireceptar.cz/zahrada/10-nejoblibenejsich-ptacich-keru-pochutnaji-si-nejen-operenci.html
hlasy: https://xeno-canto.org/
