BÍLÝ KOS Z DOBŘÍŠE

Fenomén jménem „František“ a tajemství leucismu

Dobříš má svého vlastního maskota. Není to žádná socha na náměstí ani slavný rodák, ale malý okřídlený obyvatel našich zahrad – kos černý (Turdus merula), kterému říkáme František. Nejde však o obyčejného kosa, jakých kolem zahlédnete desítky. František je jiný – oproti typicky černě zbarveným kosům má na části křídel výrazné bílé zbarvení, které z něj dělá doslova hvězdu mezi ptáky. A co je na tom nejzajímavější? Už třetí rok v řadě se v oblasti kolem ulic Na Ligruse a U Ovčína objevují samci kosů s podobně nápadným vzhledem. Co za tím stojí? A je František opravdu albín, jak se někdy říká?

Leucismus versus albinismus – není bílá jako bílá

Na první pohled by se mohlo zdát, že František je albín. Bílé peří, světlý vzhled – všechno tomu nasvědčuje. Ve skutečnosti je to ale trochu jinak. František je leucistní, nikoli albín. Rozdíl je zásadní – a velmi zajímavý.

Albinismus je genetická porucha způsobená úplnou absencí pigmentu melaninu v těle. Albíni mají nejen bílé peří nebo srst, ale i růžové oči, protože jim chybí pigment i v duhovce a sítnici. Naopak leucismus je částečná ztráta pigmentace, způsobená poruchou v distribuci pigmentových buněk během vývoje. U leucistních zvířat bývá zbarvení částečně nebo zcela bílé, ale oči a zobák zůstávají normálně zbarvené – jako je to právě u Františka.

U kosa černého je leucismus poměrně vzácný, ale ne nevídaný. Odhady výskytu leucistních jedinců se v populaci kosů pohybují kolem 1 z 30 000–50 000 jedinců. Ovšem v městském prostředí může být toto číslo o něco vyšší kvůli nižšímu selekčnímu tlaku (např. méně predátorů, více potravy), který těmto zbarveným jedincům umožňuje přežít a předávat své geny dál.

To by mohl být i případ Dobříše – jestliže tu už třetím rokem po sobě pozorujeme leucistní samce, může jít o potomky původního „zakladatele linie“, který měl tuto mutaci a předal ji dál.

František – celebrita s rodokmenem

Místní obyvatelé Františka milují. Létá po zahradách, pobíhá po trávnících, zpívá ze stromů a ze střech domů – a přitom se nikdy neztratí v davu. Jeho bílo-černé peří doslova září mezi ostatními černými kosy. Zajímavé ale je, že František zřejmě nepochází jen tak „odnikud“ – podle pozorování už třetím rokem v té samé oblasti Dobříše sledujeme výskyt podobně zbarvených samců. 

Prvním byl Františkův „děda“, kterého jsme nazvali Franta, byl poprvé zaznamenaný v březnu 2023. Množství bílého peří nebylo zdaleka tak velké jako u Františka, ale přesto byl zajímavý a neušel naší pozornosti. Následoval pravděpodobně jeho potomek, to už byl Franta II., který se objevil v červenci 2024. A konečně koncem listopadu 2024 byl zaznamenán  František – zatím nejvýrazněji zbarvený samec z této rodové linie, který se v okolí křižovatek Na Ligruse a U Ovčína zdržuje až do dnešních dnů. Jeho bílé peří je ještě nápadnější než u jeho předchůdců, což naznačuje, že gen leucismu se v linii může postupně upevňovat.

Přestože jeho vzhled by v přírodním prostředí mohl být nevýhodou (bílé zbarvení z něj dělá snadný cíl pro predátory), ve městě má František relativní bezpečí. A s trochou štěstí, pokud si František najde partnerku,  se možná dočkáme i jeho dalšího potomka.

Leucismus ve světě zvířat

Leucismus se nevyskytuje jen u ptáků. Můžeme ho najít v celé živočišné říši – u savců (např. jelenů, veverek, lvů), plazů, ale i u ryb a obojživelníků. V přírodě je to vzácný jev, ale pro biologii velmi cenný. Leucistní jedinci bývají vděčnými objekty výzkumu a zájmu veřejnosti, protože jejich vzhled okamžitě upoutá pozornost.

A zatímco v přírodě bývá jejich osud nejistý (kvůli nápadnosti pro predátory a možnému odmítání ze strany vlastního druhu), ve městském prostředí – kde přírodní selekce probíhá mírněji – mohou přežít déle a dokonce se rozmnožovat. A to zřejmě platí i pro Františka a jeho předchůdce.

František jako příběh o biodiverzitě

Příběh Františka není jen roztomilou zajímavostí. Je to zároveň připomínka toho, jak pestrý a překvapivý je život kolem nás – i v relativně obyčejném městském prostředí. Genetické mutace jako leucismus jsou přirozenou součástí evoluce a ukazují nám, jak rozmanitá může být příroda. Někdy se tyto změny skryjí. A jindy – jako v případě Františka – se vynoří v celé své bílé kráse přímo před našima očima.

Ať už se příští jaro objeví František znovu, nebo přijde jeho nástupce, jedno je jisté – Dobříš má jedinečného ptačího velvyslance. A ten nám připomíná, že i obyčejný kos může být neobyčejný.

Karel Čulík