VÝPRAVA NA POLE ZA DRAVCI A SOVAMI

Jednoho dne jsem zavolal Pepíkovi s dotazem, jestli náhodou nepojede odpoledne zkusit odchytit a okroužkovat na pole nějaké dravce. Počasí vypadalo slibně, bylo jasno a vanul jen mírný větříček. Vrchní meteorolog Víťa mě však varoval, že odpoledne má začít foukat. I přesto jsme se rozhodli, že se na pole pojedeme podívat. Při příjezdu už měl Pepík nataženou dvoukapsovou síť, kterou si sám vlastnoručně upletl a nedá na ní dopustit, běda že bychom se na ní jen křivě podívali. Na polní pláni, ale mezitím začal foukat docela nepříjemný studený vítr. I přes nepříznivý stav počasí jsme s Víťou a Tonym natáhli ještě jednu síť na opačné straně pole, protože jsme ve vzduchu viděli kroužit několik kání lesních a motáků pilichů. V dálce seděla jedna káně rousná a okolo nás létaly tři poštolky obecné. Už jsme na okolních polích pozorovali i hejno špačků s čejkami. Pepík si po chvíli začal stěžovat, že ten vítr nepříjemně fouká a že měl raději zůstat doma, ani ptákům se k sítím moc nechtělo. Asi po hodině a půl čekání se nad Pepíkovu síť s vycpaným výrem přiletělo podívat první káně lesní, několikrát ji oblétlo a nakonec skončilo v síti. Ihned jsme káni ze sítě vyndali a Pepík prohlásil, že si ji mám okroužkovat, že si raději počká na nějaký zajímavější druh 🙂.

K odchytu dravců a sov se využívá buď vycpaný výr, nebo umělá napodobenina tzv. balabán. Dravci a sovy zejména jejich mláďata na hnízdech, se stávají častou obětí výra, proto na něho ve dne, kdy je neaktivní, útočí a snaží se ho zahnat. Této znalosti v současnosti využívají kroužkovatelé k odchytům a v minulosti ji využívali i myslivci při lovu „škodné“ na tzv. výrovku. Na poli jsme strávili další asi hodinu a půl, kdy se u sítí nic nedělo nebo se káně či pilichové přiletěli jen z dálky podívat. V jednu chvíli jsme se my tři dívali opačným směrem, když v tom Pepík znenadání zahlásil, že má pilicha. Při pohledu do sítě jsme mysleli, že se jedná o samici. Po vyndání ze sítě jsme ale zjistili, že to je nádherný mladý dvouroční samec, který byl nezvykle velký. Prozradila nám to jeho světle sírově žlutá duhovka oka (mladá samice, by měla oko tmavé).

Poté se opět velmi dlouho nic nedělo, u naší sítě se sice vyměnilo několik pilichů, ale zaútočit na výra se jim nechtělo. Až teprve za šera přišlo další velké překvapení, kde jinde než opět v Pepíkově „neviditelné“ síti u začarovaného výra. Tentokrát se podařilo okroužkovat samce káně rousné. Po tomto úspěchu jsme ještě čekali, jestli nepřiletí na lov hrabošů i sovy. Vítr celkem ustal a byla tma jako v pytli, vyhlídky byly slibné. Z auta jsme viděli, jak Pepík svítí do sítě a zřejmě už vyprošťuje svůj další úlovek. Během čekání u naší sítě najednou Víťa prohlásil, že slyší nějaké varování. Najednou se snesl vývrtkou z nebe kalous pustovka, na kterého Víťa namířil svůj dalekohled a v tom se úplně zarazil. Uviděl totiž, jak v závěsu za pustovkou letí tmavá silueta velkého ptáka, který měl daleko větší rozpětí křídel. Oba ptáci se před námi rychle mihli a vzápětí se od sebe oddělili. Po vyhodnocení situace jsme konstatovali, že to nemohlo být nic jiného než výr, který pronásledoval pustovku! Po chvíli jsme dalekohledem viděli, jak se jedna sova mihla kolem naší sítě. Proto jsme se šli hned podívat, načež jsme zjistili, že v síti visí samice pustovky. To už přijel i Pepík od své sítě, do které úspěšně odchytil samici kalouse ušatého a samici kalouse pustovky.

Takový úspěch jsme za vcelku nepříznivého větru opravdu ani nečekali. Celkem se nám podařilo odchytit a okroužkovat tři jedince tří druhů dravců (káně lesní, káně rousná a moták pilich) a 3 jedince dvou druhů sov (kalous ušatý a kalous pustovka). I Pepík nakonec uznal, že se zadařilo. Ještě že neodjel domů, jak ze začátku vyhrožoval 🙂

Martin Strnad